Pískomilové - vše pro jejich chov a péči o ně!

Pískomilové - domácí chov pískomilů, vše pro jejich chov a péči o ně!

Domácí chov pískomilů

Pískomilové jsou velmi aktivní a čilá zvířátka. Nejaktivnější v noci, ale i přes den pobíhají, hlodají, skáčou, hrabou, koupou se v písku, prolézají, kontrolují a upravují svá hnízda a skrýše. 

Pískomily chováme v teráriích nebo v boxech, přímo určených pro hlodavce, s minimální rozměry cca 40x60cm pro dva pískomily. Pro domácí chov se asi nejvíce hodí plastové boxy, nebo skleněné akvárium - shora zakryjeme pletivem. Klece jsou k dispozici také, musíme počítat s tím, že z klece bude vypadávat nějaká ta podestýlka a seno, co pískomilové vyházejí při jejich oblíbené zábavě - hrabání. 

Pískomilové jsou velmi společenští a nejlepší je chovat je ve skupině, nebo alespoň v páru. Pokud nejsou ze stejného vrhu, měli by se dát dohromady dřív, než jim bude 8 týdnů. Pokud chováme pískomily stejného pohlaví, pak se obyčejně samečci lépe snášejí a méně perou, než samičky. 

Pískomilům dáme k dispozici i seno a papír, protože si z těchto materiálů staví hnízdo. Dalším
vhodným vybavením jsou různá travní hnízda, trubky a roury (i od toaletního papíru), různé úkryty a plošinky a větve a větvičky ovocných stromů, po kterých pískomilové šplhají a které musí mít pro hryzávají a udržování chrupu. Rovněž je vhodný dřevěný domek.

Pamatujte, že pískomilové potřebují pohyb a vyžití.

Jako podestýlku použijeme nejvhodnější hobliny, směs na hrabání z rašeliny a případně sypké a nepříliš prašné zahradní směsi, dobré jsou i bukové štěpky, ale i třeba skartovaný papír.

Dobré jsou hobliny značky pan Malina, které jsou ručně prosévané a neobsahují prach, který by mohl dráždit zejména oči pískomilů. 

Chovný prostor vybavíme napáječkou s denně čerstvou, nebo alespoň obden měněnou vodou, miskou s potravou (tu ale můžeme i schovávat různě po ubikaci, pískomilové milují její hledání. Velmi důležité je pro pískomily prostor doplnit koupalištěm (může být i ptačí koupelna - koupelna pro činčily může být, ale je dost velká - použijeme ji v případě, že máme početnější chovnou skupinku pískomilů) s jemným koupacím písek pro činčily, ve kterém se pískomilové koupou a tak zbavují nečistot. Koupání jim pomáhá udržovat srst čistou a zdravou. Písek je dobré denně měnit, protože pískomilové jej po koupeli použijí jako záchodek. 

Při přenášení a chytání pískomilů je nechytejte za chocholatý konec ocasu, protože se snadno strhne a zůstane vám v ruce. Zranění se sice zahojí, ale chocholka na konci ocasu už nedoroste a pískomil bude mít potíže se skákáním. Pokud nejsou vaši chovanci zvyklí na přenášení v ruce, je dobré nechat je vlézt v kleci do krabičky a v této krabičce je do výběhu přenést. Pokud vám pískomil uteče, zbytečně ho neděste. Využijte jeho zvědavosti a zkuste ho nalákat do krabičky, ve které ho přenášíte. A když ho chytíte, pozor: skáče!!!

Při „venčení“ pískomilů dejte pozor na domácí zvířata (psi, kočky a fretky) a na to, aby neměli možnost k ohlodávání nábytku a elektrických kabelů!

Krmení pískomilů

Za nejlepší a nejbezpečnější způsob krmení doporučujeme podávání komplexních krmných směsí pro pískomily. 

Krmit můžeme i kukuřičné či hrachové vločky, semeny pšenice, ječmenu, ovsa, slunečnice, kukuřice atp. a přilepšit jim můžeme zeleninou, ovocem, tvrdým pečivem, nebo i zelení. Více se dozvíte v samostatné sekci Krmení vhodné pro pískomily. 
 

Pískomilové milují pamlsky, je to pro ně zdroj zábavy a velké zpestření. Rádi hledají a nacházejí něco mimořádného a vhodného k zakousnutí. Hned to také rádi otestují. Vhodné je např. sušené jablko, hlodací tyčinka, sušená kreveta apod.Největší radost budou mít pískomilové z větviček ovocného stromu. Pískomil je býložravec, velmi mu ale prospěje občasné zpestření potravy cvrčky, moučné červy, nebo různým uloveným hmyz. Zkusit můžeme ovocný jogurt a tvrdý sýr.

Pískomilové milují hlodání, aby si pravidelně a správně obrušovali zoubky, je vhodné dodávat jim stále nové větvičky různých průměrů, nezapomeneme ani na nezbytný minerální kámen. V opačném případě, kdy pískomilové nemají co hlodat, pouští se do hlodání mříží a polykání barvy z nich, okusování plastu klece apod, což pro ně vůbec není vhodné. Navíc, pokud jim přerostou hlodáky, pískomilové nemohou žrát a musí k veterináři. Podobné problémy způsobí ulomení zubu.

Nezapomeneme doplňovat již zmiňované větvičky, ale rovněž minerální kámen! Výborná také je sepiová kost, která je velice tvrdá a vhodná na obrus hlodáků. 

Závěr

Pískomilové nejsou typičtí mazlíci a tak radost a potěšení z jejich chovu nebudeme hledat v těsném kontaktu, ale spíše z pozorování jejich způsobu života a chování. Ne že by se pískomil nedal ochočit, ale přeci jenom se jedná o přirozeně spíše plaché, nedůvěřivé a divoké zvíře. Jednejte s ním klidně a laskavě, protože si vás v průběhu seznamování buď oblíbí, nebo na vás trvale zanevře. Pískomilové se dožívají několika let. A tak si je pořizujte pouze v případě vážného a cíleného zájmu.

Chcete se dozvědět více? Přečtěte si celý článek  Pískomilové (Meriones) jehož autorem je RNDr. Vratislav Šnejdar.